Osobnost č. 9 - David Vacke
Zpracovala: Laura Fojtíková, Jakub Martinák 9. C
David Vacke se narodil 28. 2. 1976 v Uherském Hradišti. Je inspicientem, oblíbeným hercem, moderátorem i režisérem.
První jmenovanou profesi uplatňuje především v zákulisí Slováckého divadla, v té druhé je znám hlavně jako půvabný Mirek Dušín z Rychlých šípů či Podběl lékařský v Aničce a bylinkovém kouzlu, ale také v mnoha dalších povedených rolích.
Se Slováckým divadlem spolupracuje od roku 1985 (účinkování v dětských rolích) a potom v roce 1994 získal stálé angažmá.
David Vacke se etabloval už i jako režisér. Jeho jméno figuruje pod devíti inscenacemi na Malé scéně a jednou na velkém jevišti, desítku inscenací režíroval s jinými divadelními společnostmi.
Je také manželem oblíbené herečky Ivany Vackové.
ODPOVĚĎ NA EMAIL
Vážené a jistě milé "spolužačky",
rád Vaše otázky zodpovím. Když jsem se po přečtení vašeho emailu dal do počítání, nechtělo se mi věřit, že už je to tak dlouho, co jsem svými nevědomostmi a lempláctvím trápil učitelky a učitele ve stejných třídách, které teď, bezpochyby mnohém lépe připravené, navštěvujete také vy. :-)
Snad se nebudete zlobit kvůli délce mých reakcí, ale nemám z principu rád obecné, pár slovné odpovědi. Když už, tak už!
1) Jaké jsou Vaše vzpomínky na Základní školu UNESCO?
Velmi různorodé, ale jednoznačně převládají ty dobré. A ač od mých žákovských let protekla Moravou spousta vody, jsou mé vzpomínky překvapivě živé a ostré. Kdybych je chtěl zaznamenat, vydalo by to na solidně tlustou knihu.
2) Jaké jste měl oblíbený předmět/učitele?
Oblíbenost učitele u mě nikdy moc nesouvisela s oblíbeností předmětu. Setkal jsem se s řadou silných osobností, kterým vděčím za mnohé. Častokrát je mnohem zásadnější, co vám pedagog předá po lidské stránce než to, co se týká učiva. Ale měl jsem to štěstí, že jsem poznal i učitele, kteří dokázali obojí. Paní učitelky Churavá a Vintrová na 1. stupni, na druhém pak páni učitelé Hubáček, Kundera, Pilát, či paní učitelky Adamcová, Vyhlídová, Kellerová. A jistě bych si postupně vzpomněl i na jména dalších osobností. Či alespoň na jejich tváře – často přísné, ale zároveň připravené komunikovat, naslouchat, diskutovat, s hřejivou jiskrou pochopení v očích.
3) Jaká je vaše nejmilejší dětská vzpomínka?
Má-li se týkat školy, tak se mi vybavují někdy v šesté třídě naše nekonečné improvizace se spolužáky Jarkem Blatným a Drahošem Hronem. Většinou při nějakém suplování jsme přesvědčili suplujícího pedagoga, aby nám umožnil "vysílat" Aktuality. Tak se tehdy jmenoval pořad Československé televize. Dvě židličky a lavice vytvořily bleskově televizní studio a my jsme bez jakékoli přípravy bavili celou třídu smyšleným zpravodajstvím o všem možném. Občas jsme do "vysílání" vtáhli i paní učitelku či nějakého spolužáka nebo spolužačku. Tady asi byly položeny základy k mému moderování, kterému se teď věnuji profesionálně…ovšem často s menším úspěchem než tehdy před tabulí! Zvláštní je, že při vyvolání mi to v tomto prostoru mluvilo mnohem méně. Ale otázka se týkala milých vzpomínek…
4) Co je podle Vás důležité, aby člověk dosáhl vysněného cíle?
Nejsem si jistý, zda jsem tím pravým, který v tomto směru může dávat nějaké rady. Nikdy jsem si žádné velké cíle před sebe nekladl a spíše se snažil jít krůček po krůčku vstříc tomu, co mi přišlo být na dosah a reálné. Jestli jsem tímto způsobem dosáhl nějakého cíle, těžko říct. Ale nestěžuji si.
Děkuji, mějte se fajn.
