Pátrání po osudech našich předků a zajímavých předmětů s žáky 8.A

V rámci výuky dějepisu ( během měsíce října) dostali žáci 8.A dobrovolný úkol pátrat po zajímavých osudech svých předků a zajímavých předmětech, které mají v jejich rodinách svou historii. 

Objevují se velmi zajímavé příběhy osob a předmětů, které souvisí s historií rodin a okolí bydliště našich žáků.

Příklady práce žáků 8.A:

Lukáš Matysík - 8.A

„Na Štědrý den v roce 1953, vzal bratr mého pradědečka Antonín Chrástek směnu místo svého kolegy, který ho o to požádal protože chtěl Štědrý den strávit se svou rodinou. Antonín pracoval jako průvodčí ve vlaku. Právě na Štědrý den se osobní vlak s bratrem mého pradědečka srazil s rychlíkem. Nehoda se stala u Šakvic a odnesla si 103 lidských životů včetně toho Antonínova. Antonín měl při sobě během jízdy kapesní hodinky značky Mercédés. Hodinky srážku přežily a fungují dodnes.“

Jan Hnilica - 8.A

„Medaile získal můj pradědeček Karel Nestroj za hrdinství v čs. odobji během II. světové války.“

Šimon Slíva - 8.A

„Náš fukar na obilí pochází z roku 1935-1938. Tento stroj zakoupil a používal v zemědělství můj praděda z matčiny strany z Kněžpole.“

Šimon Janeček 8.A

„Vlastím tuhle památku po mém dědečkovi asi 6 let. Jedná se o zrcadlový fotoaparát zn. Flexaret, který byl vyroben v Československu výrobcem Meopta.“ 

Jiří Dominik Kužela - 8.A

„Náš hmoždíř slouží v současnosti spíše jako dekorace, krásný doplněk do kuchyně, který je ale stále funkční.“

Tereza Malinová - 8.AT

„Kolovrat patřil stařence mojí mamky. Je z roku 1930. Teď kolovrat vlastní můj děda.“

Tobiáš Dočekal - 8.A

„V této šperkovnici se ukrýval křížek z českých granátů a šňůrka korálků také z českého granátu. Prababiččina rodina byla součástí velké české komunity, která ve Vídni tehdy žila a pracovala. Český granát měl symbolizovat vazby s původní domovinou.“

Běla Skřičková - 8.A

„Starých předmětů máme kolem sebe hodně, ale tento hrneček patří k mým nejoblíbenějším, protože mi připomíná naši babičku.“

Ema Soukupová - 8.A

„Lubitel je fotoaparát z 60. let původem ze Sovětského svazu. Můj, který mám doma je po mém pradědovi.Je to mechanická dvouoká zrcadlovka se svitkovým filmem 120.“

Liliana Cíchová - 8.A

„Moje babička dostala tento mlýnek od svojí babičky Františky, která mlýnek dostala od svojí babičky Filomény k sňatku. Moje babička našla tento mlýnek náhodou, když dělala po spoustě let pořádek na půdě.“

Nikola Strapinová - 8.A

„Kříž byl pořízen do domku na Lopeníku (kolem roku 1900), kde žila moje prababička mojí maminky Anna. Dostala jej darem od svého muže Františka. Zakoupil jej na jarmarku, když se vracel z cest.“ 

Lisa Šiková - 8.A

„V naší rodině se již po generace dědí tato zhruba sto let stará váza. Je to předmět, který můj dědeček podělil po svém dědečkovi. Pochází ze Stanclovy cihelny, která stávala v Mařaticích.“ 

Natálie Píšťková - 8.A

„Příběh této přilby začíná v padesátých letech minulého století, v Maďarské lidové republice. Přilba byla využívána hlavně k vojenským cvičením, a následně v roce 1953 byla použita při maďarské revoluci. Následně v roce 1968 při invazi vojsk Varšavské Smlouvy do Československé socialistické republiky, v nichž byli zapojeni vojáci maďarské lidové republiky. Ti mimochodem táhli s vojsky Sovětského svazu na Brno, ve kterém studoval můj dědeček. Ten den, když vjeli právě maďarští vojáci do centra Brna, tak se zde pohyboval můj dědeček, kterému se podařilo sebrat Maďarovi přilbu, protože mu Českoslovenští lidé podkopli nohy, a přilba mu spadla na zem.“

Vanessa Burešová - 8.A

„Můj mlýnek na nudle je z roku asi 1970, patřil mé prababičce, která si ho nemohla vynachválit a pravidelně na něm dělala nudle k nedělnímu obědu.“

Lucie Červinková - 8.A

„Naše modlitební kniha byla napsána ve Velké Lhotě dne 31. října roku 1850 Gustavem Garčikem.Je napsána švabachem, je černá a má koženou vazbu. Na přední i zadní straně knihy je vytlačený kalich.“

Anna Ferfecká - 8.A

„Naše chalupa byla postavena v roce 1854 ,ale naše rodina ji koupila v roce 1974.Chata se nachází na paloučku v Beskydech,vždy to je pro mě místo klidu.Tohle místo budu mít navždy ráda a budu se snažit zanechat v naší rodině i po dalších stovky let.“  

 

Děkuji všem žákům a rodičům za skvělou práci. Velká pochvala.

Některé práce žáků budou postupně uveřejněny ve školním časopise.

Mgr. Petr Kočíř - učitel dějepisu