Konečně jsme odjeli na vodák, na který jsme se tolik těšili!
Hned jak jsme dorazili na místo, přišlo na řadu stavění stanů, pro někoho běžná
záležitost a pro neznalé i hodina a půl čistého času. První den byl výcvikový,
zkoušeli jsme, jak se vůbec drží pádlo a jak řídit loď správným směrem. Vše nás
učil „pribináček“ Víťa a po jeho boku Barča (zkušení vodáci).
Celý týden nás doprovázely tři super kuchařky, které nám vařily nejrůznější
pochutiny pod svým přístřeškem, kdo chtěl, mohl si přidat i třikrát :D.
První noc nás velmi zaskočila, ochladilo se tak moc, že někteří spali s třemi
vrstvami a stejně jim bylo chladno, já na sobě měla pět…
Každý den jsme ujeli část naší dopředu promyšlené trasy, dělali zastávky na
oběd v kempech či v restauracích a tam znělo pravidlo: „kdo si počká, ten se
dočká“, protože udělat třicet smažáků naráz, není nejlehčí!
Vždy poslední kilometry k cíli byly nejnáročnější a často i nejmokřejší, aneb kdo
se loudal vzadu, že už nemůže, tak ho pan učitel Janečka a jeho posádka pěkně
vykoupali. Během plavby hodně z nás objevilo svaly na rukou, o kterých až do
vodáku nevěděli (vinu nese několika hodinové pádlování).
Na večer byl naplánovaný program. Někdo hrál karty,
někdo zas fotbal, volejbal, badminton, nebo podřimoval. Jeden večer jsme
zpívali společně u ohně v doprovodu Emmči s kytarou a bubnováním na ešusy.
Poslední večer nesměl chybět fotbalový zápas našich nadaných fotbalistů ze ZŠ
Unesco proti Poděbradům, vítězství bylo jasné!
Díky vodáku jsme se velmi sblížili a o to více pro nás bude těžší školu opustit…
Škoda, že jsem nevěděla, kolik fajn lidí se mnou chodí do ročníku a kolik zábavy
jsme spolu za ty léta mohli prožít…
Velké DÍKY patří našim učitelům, kteří nám něco takového umožnili, hlídali nás
celý týden a všechno skvěle zorganizovali. Děkujeme za vaši trpělivost, toleranci
a zodpovědnost!
Jestli vás čeká vodácký kurz za rok nebo víc, tak se opravdu těšte a určitě jeďte
všichni !!! Věřím, že by se nenašel nikdo, kdo by neměl na vodák pěkné
vzpomínky.
Mája 9.C
