Jako mávnutím kouzelné hůlky jsme se ocitli v příběhu o našem kamarádovi Bohouškovi. Bohoušek je devítiletý chlapec, který to nemá v životě jednoduché. Do děje nás vtáhla narozeninová fotografie, na které Bohoušek sfoukává svíčky. Prvním úkolem pro žáky bylo přemýšlet nad tím, co by si mohl přát. Žáci si přáli pěkné věci, ale často i zbytečnosti. Vzápětí jsme se dozvěděli, že Bohoušek je velmi osamělý. Ve třídě měl jediného kamaráda, který se ho zastal a vždy mu pomáhal, ten se ale odstěhoval. Často vzpomínal na dobrodružství, která spolu prožili. A tyto vzpomínky žáci předvedli pomocí dramatizace – živé obrazy. Dále jsme se dozvěděli o tajné úmluvě o přátelství mezi Bohouškem a jeho nejlepším přítelem. I žáci si ve dvojicích vyzkoušeli napsat takovou úmluvu o přátelství.
Bohoušek se cítil velmi osaměle a zažíval příkoří. Nikdo se ho ve třídě nezastal, našli se i tací, kteří mu ubližovali. O všem se rozhodl napsat svému příteli. Žáci vstoupili do role spolužáků Bohouška a pantomimou hráli zadanou roli. Vyzkoušeli si situaci, když ještě Bohoušek měl ve třídě svého kamaráda a taky tu, když už byl na vše sám. Žáci mohli pozorovat změny, které se ve třídě udály. Do příběhu nám vstoupil úhlavní nepřítel Bohouška, chlapec, který si z něj často dělal legraci a tropil mu jen samé naschvály. Žáci přemýšleli nad tím, jak by Bohouškovi mohli pomoct, dávali mu rady.
V další části příběhu se žáci rozdělili na dvě expertní skupiny. První hledala důvody, proč by spolužáci Bohouška rozhodně měli o tom, co se ve třídě děje, říct dospělé osobě. Druhá skupina měla za úkol přemýšlet nad důvodem, proč naopak o tom, co se děje, nemluvit. Své nápady následně prezentovali. Následovalo tajné hlasování: promluvit nebo mlčet. Se značnou převahou se žáci shodli na tom, že by o této situaci určitě informovali dospělou osobu a není jim lhostejné, co se ve třídě děje jejich spolužákům. Bohouškem by mohl být kterýkoliv žák.
Na konci příběhu jsme se opět ocitli na narozeninové oslavě. Žáci ve dvojicích napsali narozeninová blahopřání pro Bohouška. A poslední tečkou v příběhu bylo společné vypuštění balónků s přáním: Bohoušku, máme tě rádi.
L. Tarabusová, K. Lukášková, žáci 3.C
